Sdílet osobní rozhovor je i pod anonymním jménem příliš těžké. Snad jsem svým sdílením někoho aspoň malinko podnítila k radosti z Jeho blízkosti. Hluboce uvažuji o správnosti takového to sdílení se. Jak poznat, že je to dobré? 

Mám před očima jen jediné. A to být Jeho a činit to co vede k Němu. Na prvním místě je lidský vztah s Ním (v mém případě můj vztah s Ním, ve Vašem případě Váš vztah s Ním, chápete :-) ) a na druhém místě služba.

Ale kudy vede ta cestička? Ta ouzká nesnadná cesta? 

Musím to nalézt a zjistit. 

 

Děkuji za možnost sdílet se Vám. 

 

bílá_liška