Ztrápená, unavená, bolestná a plačící 
to jsem. Zavírám oči a potlačuji vzpomínku na bolest. Bez myšlenek vstávám. 
Je jediná cesta. Před očima mám prázdno. Musím se dostat ke vzduchu. Jen ty řetězy jsou příliš těžké. Nemyslet. Nesmím myslet.  
Veškerá bolest trápení se mi ryje do srdce. Udržuji prázdnou hlavu.  
Vím že vzduch je nad hladinou. Jediná cesta k němu je vzhůru. 
Musím, jiná cesta není. Nemyslím. Co můžu? Utrpení nitra mě rve.  
Ale vím o Tobě! Vím že jsi! Jsi útěchou.  
Jak žít v tomto světě? Poznala jsem Lásku. Ale zde není! Hledám očima útěchu. Není zde. 
Není ve světě. Všechny nápodoby a karikatury štěstí jsou pomíjivé! 
Pomíjí svět! Změna ho sžírá. Hřích prohnil svět. Jediným paprskem jsi však ukázal směr! 
Podal jsi ruku! Ukázal ses. Jsi!  
Nemůžu být bez Tebe. Jsi tlukotem mého srdce. Chci stoupat k Tobě. Jsem nic. Jsem prach. Jsem ztrápená, když podléhám světu.  
Bolest padlého světa mám vyrytou do srdce. Ach, lačním, hladovým po lásce! A svět mé hladovění nenasytí. Ani žádný člověk. 
To vždy Ty! Ach toužím Ti nechat své srdce. Jen Ty jsi plností!  
Kdo to jen pochopí? 
Zříkám se sebe. Co mohu víc. Chci zapomenout na sebe. Přijmout utrpení a bolest. A s pohledem na Tebe už nebýt sebou. Povznést se. Hledět Tvým pohledem a stát se nástrojem Tvé ruky. Bolest nezmizí, ale bude snesitelná neb budu s Tebou a jen jako nástroj. Jako aktivní nástroj Ti budu říkat ANO. Ze svého trápení volám k Tobě, a už mé volání je znamením, že jsi v mém srdci.   
Nadechnu se. Pane... Ať jsi TY! jen Ty....